Historie káranské vodárny

Historie káranské vodárny

Na konci 19. století trpěla Praha velkým nedostatkem pitné vody, proto bylo tehdejším vedením města rozhodnuto zásobovat Prahu a přilehlé oblasti podzemní vodou z údolní nivy řeky Jizery. Široké údolí Jizery je totiž ve svém dolním povodí vyplněno poměrně velkou vrstvou kvalitních štěrkopísků, které jsou z vodohospodářského hlediska značně vhodné zrnitosti a umožňují tak jímat podzemní vodu infiltrací z řeky Jizery ve výborné kvalitě a značném množství.

Vypracováním projektu výstavby káranské vodárny byl pověřen odborník – hydrogeolog, pan stavební rada Thiem z Lipska. Po velmi složitých jednáních a odporu zejména z řad zemědělců v dotčeném území, byl konečný projekt schválen a následně započato se stavbou, která v té době neměla, co se týče rozsahu a zejména technického řešení, obdoby v celé Evropě. Zahájení čerpání a dodávka pitné vody do Prahy se uskutečnilo již v polovině roku 1913. Po půlročním zkušebním provozu a nezbytném prověřování kvality byla dne 1. 1. 1914 oficiálně prohlášena voda z káranské vodárny za pitnou a doporučena obyvatelstvu ke konzumaci. Již v této době byla káranská vodárna schopna dodávat do Prahy až 800 l/s kvalitní pitné vody.

S růstem počtu obyvatel hlavního města a se zvyšujícími se nároky na množství pitné vody v průběhu dvacátých let minulého století bylo třeba zajistit pro Prahu další zdroj pitné vody. Tím se stala úpravna vody v Praze – Podolí, která zahájila provoz v roce 1929.

Zvyšující se nárůst obyvatel i rozvoj průmyslu hlavního města i jeho okolí po druhé světové válce si vyžádal nejprve rozšiřování kapacity stávajících zdrojů, což proběhlo v lokalitě Káraný nejen modernizací vodárny, ale především zahájení výstavby tzv. umělé infiltrace. I v Praze – Podolí došlo k rozšíření kapacity úpravny vody, včetně doplnění dalšího technologického stupně.

Ale ani zvýšení kapacity stávajících vodních zdrojů nezajistilo prognózovanou spotřebu pitné vody ve středočeské aglomeraci, proto již v šedesátých letech proběhla studijní i projektová příprava na výstavbu vodárenské nádrže na Želivce s vybudováním úpravny vody v Hulicích. Po její realizaci se Středočeská vodárenská soustava rozrostla o další zdroj a ze svých zdrojů v Káraném, Praze-Podolí i úpravny na Želivce byla schopna dodávat do sítě až 9.000 l/s.